V poslední době se setkáváme s tendencemi prosazovat zákaz působení a existence Komunistické strany Čech a Moravy. Je pravda, že současná komunistická strana má ještě charakter strany extrémistické se silným stalinistickým křídlem, která nedbá na své vlastní stanovy, které tato staronová strana musela upravit aby oficiálně extrémistickou stranou nebyla. Já jako demokrat se ptám, jestli by to prospělo naší demokracii, jí zakázat, jestli by to bylo demokratické. Demokracie je o volbě lidí, proto říkám, přijměme antidemokratické smýšlení v hlavách komunistů, né však antidemokratické chování a zachovávejme i tak do jistých mezí svobodu slova. Snažit se prosadit stranu nedostatečně demokratickou je chybou, ale respektujme vůli lidu, pakliže chce lid udělat chybu, má na to právo, z chyb se učí, bylo by pošetilé snažit se znemožňovat dělání chyb, byla by to z jistého hlediska snaha zabránit rozvoji a vývoji. S komunistickou stranou máme navíc takto celkem jasný indikátor nárůstu extrémistických tendencí a odvrácení od klasické politiky, než vždy, když by jsme takové strany zakazovali a pak takové tendence museli hůře odhadovat. Pro zlepšení demokracie ve společnosti musíme pracovat s pozitivním působením, nikoliv zákazy, zákaz je jen vodou na mlýn extrémistům. Jistě zákazem takoví lidé ztratí spoustu možností šíření se, ale když už se rozšíří, není to tak jasně viditelné a udělali by jsme si težce uchopitelného nepřítele, který o to více může říci, že s námi není na jedné lodi ale proti nám. Takhle je komunistická strana v pozici, kdy je zavázána chovat se v rámci demokracie a my jí to můžeme dávat dnes a denně znát a i když jsou tito extrémisté viditelnější, naše reakce na ně díky tomu taky, což je účinnější než zákaz a odliv komunistů jinam. Lepší vést boj otevřeně než vyhnat soupeře z ringu a pak si to s ním rozdávat v potemnělé uličce, natož aby jsme soupeře nejenom vyhnali z ringu ale pak i zapomněli že existuje nebo se kvůli tomu, že je to jednoduší snažili zapomenout a přivřít oči a nechali se jím v oné uličce přepadnout nečekaně zezadu. KSČM sice provedla teoretickou očistu od bývalé KSČ ale jen tak formálně, aby se neřeklo, že to neudělala, ale to je málo. V Hlavách a přístupu a způsobech členů KSČM se to staré pořád drží a očista nebyla dostatečně znatelná, stále je to jen, když někdo řekne, že jsou nedemokratickou stranou, začnou říkat, ale my jsme se očistili už dávno, jen se tak brání, říkám ale ne, svou demokratičnost by měl každý politik potvrzovat v každé chvíli, aby bylo v každé chvíli znát že stojí za demokracií a právem a to znovu a znovu a né jen připímanat nějakouomluvu, když už to po mě někdo moc chce, o to více to platí o komunistické straně, aby si získala důvěru. KSČM by musela autenticky stále dokola kritizovat staré pořádky komunistické ideologie a zřízení, také dnešní zřízení čínské, severokorejské a kubánské z vlastní iniciativy aby ukázala lepší komunismus, to ale nedělá, jen se na výzvu brání, jen se snaží nevypadat nedemokraticky, nikoliv být demokratickou stranou a prosazovat demokracii....Co se samotného komunismu týče, je to velmi široký pojem avšak dnes z něj známe především marxisticko-leninixtickou (dále stalinistickou a maoistickou) odnož a a často jakobychom i jiné významy toho slova neznali. Je tu ten problém, že Marxismus a všechny odnože vyrostly v podhoubí extrémismu a idealistického dualismu o třídním boji a problému venku mimo nás, vyrostl ze zoufalosti a proto připomínat, že komunismus je položen na tak ušlechtilých základech, jako je u komunismu solidarita a sdílení nestačí, zvlášť u strany, která se hlásí k učení onoho jistého pana Marxe, dokuď se neoprostí od pozice a rétoriky zoufálka a bojovníka proti neduhům světa. Jistě základní myšlenka kolektivního vlastnictví a nevlastnictví je pěkná, vyžaduje ale spíše osobní rozvoj jedince v takovém vztahu žijícím než nařízené a postupné prosazování shora. Kapitalismu, tedy řeknme tržní liberalismus dává každému jedinci svobodu ve svém ekonomickém chování a tak si může každý dobrovolně odejít do nějakého sdružení z kolektivním vlastnictvím a vyzkoušet si tam žít. Není ale vhodné toto prosazovat státem. Za prvé je to moc velká změna než aby ji mohla většina nutit menšině demokracíí, a tento model nedává lidem svobodu v jejich životě, když stát řící, co se má vyrobit a zamezuje volnosti práce a tvoření. Ve státní komunismu nepatří vše všem nebo nic nikomu, ža by každý používal, co zrovna potřebuje, ve státním komunismu vše patří státu a lidem nic, to znamená v lepším případě většině ale v horším různým papalášům a vrcholným rádopilitikům. Kdysi existovala idea nazývaná utopický socialismus. Ta prosazovala proměnu řádu a tvoření kolektivismu a svobody materie přes dobrovolnictví, přes ony dříve zmíněné spolky. Marx je považoval za naivní, já je ale považuji stále za realističtější než Marxe, který chtěl onoho stavu docílit násilí, revolucí, skrze stát a politiku, která je přeci už samo o sobě plná mocenských bojů. Pokuď je něco naivní, pak právě Marxova cesta. Proto komunismus moc nepatří do politiky i když tam patří komunisté smýšlením a lidé úspěšně praktikující komunismus sami na sobě dobrovolně, ale dá se předpokládat, že takový člověk bude úspěšněji toto šířit mimo politiku v normálním občanském životě s oslovováním lidí a veřejnosti avšak bez politiky, takový člověk by však byl již velmi vyzrálý a to dosti i po duchovní stránce, takže právě to hlavní co by dělal, ať už by se k politice vyjadřoval nebo v ní přímo viditelněji působil, by byla kritika nedodržování práva, byla by to kritika nedemokratičnosti a kritika i dnešní současné komunistické strany, totality čínské a zvláště pak severokorejské a kubánské. Takový člověk by nebyl radikál, nesnažil by se celý komunismus protlačit přes stát, nechtěl rychlou změnu a respektoval pomalé zrání lidí, on byl pravým komunistou podle jádra myšlenky bez toho jak vznikla, tedy ze zoufalství a mesiášského komplexu, naopak těmi zoufalci s mesiášským komplexem je většina komunistů v KSČM ale i jiní totalitní politikové, extrémisticky smýšlející lidé, smýšlející v rámci duality bídáků a dobráků a boje mezi nimi. Proto zde nejsou nebo nevidím komunisty toho idealistického jádra myšlenky, vidím jen komunisty toho agresivního obalu, té atmosféry, ze které komunismus vznikl. Těch komunistů jádra na světě neexistuje asi nijak moc a je velmi přepokládatelné, že komunisté obalu a atmosféry budou převládat a že se lehko poznají a že tam budou převládat ještě teď lehko, kdy se takový postoj lehko šíří i když i ten pozitivní by měl jistou sílu, kdyby se vyskytl. Proto všechno myslím, pokuď vás oslovila kdy myšlenka komunismu a její jádro, hledejte ho ve sféře dobrovolné praxe spíše než v politice, on se tam sám pro své jádro a praxi, když bude opravdový, stejně moc nepohrne, bude chtít zůstat u přirozenějšího šíření, kam patří.
Žádné komentáře:
Okomentovat