pondělí 29. října 2012

Extrémismus v České republice

Pokuď člověk sleduje politické dění v České republice více zeširoka, stále dokola naráží na jeden poznatek, a totiž že extrémismus je čím dál výraznější. Při každé krizi se vždy vynořovali na povrch a světlo světa masy a haldy extrémistů a současné dění není výjimkou. Jistě je tento fakt logickým důsledkem zvýšené zoufalosti lidí avšak zde je znát navíc fakt, že současné politické vedení není schopno jít proti těmto tendencím nevědomě, kdy podporuje ztrátu víry v demokracii a shazuje jejich víru v to, že by mohly kompetentně rozhodovat a tím i jejich ochotu tak rozhodovat nebo svou politickou činností, kterou znechucují občany a prohlášeními typu, že demonstrovala lůza, které by demokrat nevypustil i když ví, že intelektuální hodnota demonstrace byla skoro nulová a nekonstruktivní, ale i vědomě, kdy jdou přímo populisticky k získávání extrémistických a jednoduchých hlasů, příkladem budiž rétorika boje s nepřizpůsobivými nejvíce koncentrovaná v Ústeckém kraji před krajskými volbami a pak je zde případ naprosto enormní podpory extrémismu z řad nejvyšších. Vypadá to, jakoby Klaus trpěl rozdvojením osobnosti, nebo se jen dokonale přetvařoval.  Je zvláštní, že tento člověk v projevu k výročí 28. října je schopný říci toto: "Nedejme si vnutit představu, že je naše domácí politika tak špatná, že musí přijít různá nedemokratická hnutí, občanské „výzvy“, či „osvícení jedinci“, aby naši zemi vedli a řídili. Bez demokratické politiky to není možné." dále toto: "Zkusme si navzájem dodat odvahy – ale nikoli k tomu, abychom co nejhlasitěji křičeli, co nejurážlivěji napadali druhé, co nejopovržlivěji se vyjadřovali o vlastní zemi. Dodejme si odvahy, abychom ukázali, že jsme schopni své problémy řešit." a ještě tohle:"Předpokladem k tomu je pravdivě porozumět situaci, v níž se nacházíme. Dívat se na ni bez přehnaného pesimismu a malověrnosti, ale i bez růžových brýlí. Zejména však bez lhostejnosti a rezignace, které ničemu nepomohou. Přestaňme svůj dnešek pouze hanit, pomlouvat a shazovat. Nepřistupujme na módní klišé, že čím nemilosrdněji všechno kritizujeme, tím se sami stáváme lepšími." když právě tento pan Klaus je člověkem natolik na všechny útočící a nekonstruktivní, když jeho kancléř píše články o tom, že Satan je mezi námi a Havel mu sloužil, když tento prezident podporuje novináře, který sepisuje seznamy pravdoláskařů, rozuměj těch, kteří nejdou s Klausem ale naopak, novináře, který je schopný za vším vidět židovské spiknutí. Ono i sám Klaus v tom samém projevu, ve kterém varoval před nadáváním a kritikou bez konstruktivnosti se toho samého víceméně v ostatních otázkách dopustil, jen zkritizoval a strašil lobisty a ekology, takovým konkrétním věcem se věnoval, ale co dělat konkrétněji konstruktivního třeba vzhledem k Eu, to neřekl. Ano je to ten prezident, který má tak blízko k panu Bátorovi a podobným rádoby národovcům z D.O.S.T.u. Extrémismus se tedy prosazuje a prosakuje společností všemožně a leckde, je důležité si objasnit, jak extrémista uvažuje. Dle extrémisty jsou zde dva jasné tábory, on a jeho parta, ti dobří kteří musí jít spolu s nevědomou masou a působit na ně svým konspiračně teoretickým a odporovým osvícením a v druhém táboře ti všichni ostatní, kteří způsobili dnešní marasmus, napojení na tajné spolky a snažící se jejich čisté řady infiltrovat. Často má jednu základní ušlechtilou myšlenku a totiž lepšího člověka, rozdíl však extrémisty a konstruktivního idealisty je právě v té dualitě vnímání skupin lidí, v přístupu a v tom, že změnit se musí hlavně ti druzí, musí nám přestat ubližovat, přitom idealista mluví o změně každého z nás a hlavně prvně u sebe a nikomu změnu nevnucuje, nikoho nehaní, nikdo není absolutním nepřítelem, který by stvořil jeho problémy, ale on sám má možnost věci měnit a sám se na stavu podílí.. Jistě jsou určité problémy, které extrémisté reflektují reálné, jako třeba problém soužití Českého a Romského etnika anebo problém s bankami a jejich hospodařením a s celým vadným bankovním systémem a podobné, nenechme si však namluvit, že jsou to věci a problémy jednostranné m a že za vším stojí spiknutí, nebojme se přesto mluvit o bankovní krizi a kritizovat tento systém, i když se toho častějic hytají extrémisté, kteří k tomu přidávají obal nenávisti. Přesto se neštiťme a buďme trpěliví a běžme proti tomuto proudu s konstruktivismem a dobrou náladou a začínejme změnami právě u sebe.

Žádné komentáře:

Okomentovat