Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych vám přednesl pár snad
inspirujících slov k oslavám nového roku. Kdybych řekl, že náš stát a celý
svět se mění, měl bych pravdu teď jako v kterémkoli jiném roce dějin.
Otázkou ale je, jak se mění. Od počátku civilizace lidé budují své státy, po
tisíce let a žádný nevyrostl za den. Stejně i náš stát není po 21 letech utopií
proměnou ve skutečnost, ale je dílem, na kterém můžeme dále pokračovat
s představou jasných ideálů svobody, rovnosti a demokracie. Nespasí nás jednorázové
konečné řešení, ale tím nejlepším a jediným způsobem rozvoje, je hledání hodnot,
za kterými stojíme a pro jejich smysl je pak přivádět skrze skutky
k životu. Smysl nás naplňuje. Tak je to v soukromém životě člověka
jako i veřejném životě státotvorného občana. Řada z Vás se vlivem
obtížnosti svého úsilí a překážek cítí frustrovaná a to oprávněně.
V takovém případě si člověk musí umět od úsilí odpočinout jako i jít dále
a znovu se ptát po smyslu svého snažení, zda je konstruktivní a reálné, nebo
destruktivní a zoufalé. Navíc bychom měli vědět, že nemusíme hned měnit svět,
nikdo to po nás nechce, stejně hodnotným je totiž dělat i věci malé ve svém
okolí, na které stačíme.
Podíváme-li se, co definuje desátá léta 21. století v naší republice, pak je to mimo jiné probíhající transformace stranického systému. Hledáme řešení, alternativu vůči praktikám minulé doby, za kterými jistě stály strany tradičnější. Já rád vítám nové politické strany a impuls, který do politiky vnášejí, musím ale podotknout, že osamoceně nejsou klíčem k řešení a rozvoji. V duchu právě dlouhodobé práce psané výše je nutnost těchto stran se stabilizovat, stejně jako stran tradičních problémy reflektovat a změnit své jednání. To je apel na tu hrstku známých politiků, na Vás jako na občany apeluji takto: rozvíjejte dále probuzenou občanskou společnost a všechny její neziskové organizace, plné námětů a hledání všech much a nezatracujte možnost členství v politických stranách i těch zavedených. Ty reprezentují myšlenky a ideály, hledají je a rozvíjejí osobnosti, napomáhají spolupráci, aby tak ale fungovali, potřebují velkou pestrou členskou základnu. Jen taková základna může strany proměňovat a to má smysl.
Podíváme-li se na proměny světa, nedávno v něm proběhlo arabské jaro a otázka arabů a zvláště pak muslimských přistěhovalců bude i v tomto roce aktuální. V tomto setkávání a prolínání kultur je třeba zachovat si tolerantní přístup založený na lidskosti a to i přes mnohá nebezpečí. Víme, že řada muslimů má jiný pohled na stát než my, založený na tradicích své kultury, které se někdy příliš neslučují s našimi standardy lidských práv. Nesmíme se ale nechat ovládnout strachem a měli bychom k jakémukoliv právnímu požadavku muslima přistupovat jako k požadavku člověka, bez očekávání, jaký požadavek přijde příště. Nemůžeme se pouze vymezovat proti právním názorům jedinců těchto etnik, ale musíme zároveň jasně pojmenovat, na jakém principu stojí naše právo, a to nikoliv na kořenech evropské kultury, která je pomíjivá ale na principiální tezi, která trvá. Nabízím pro ní toto znění odvozeného ze známé poučky, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda jiného jedince, čili: Svobodný projev jedince smí být omezen jen pokuď by tento projev významněji omezoval svobodu jiného jedince. Musíme si tento princip pamatovat, protože je základnější než z něj odvozená a ustanovená lidská práva a protože je na nás abychom podle něj a z jeho logiky demokraticky koncipovali zákony. Pro stejný princip bychom měli inspirovat ty, kteří by snad chtěli zavádět zákony principů jiných přinejlepším demokratickou cestou. Pro ty bychom měli být opozicí.
Našich končin se však zatím více týká etnická otázka integrace Romů. Prosím vás všechny, abyste si zachovávali empatii a dostatečný odstup abyste věděli, co je skutečným problémem a co jen nesouvisející projekcí. Zvláště prosím média, aby informovala rasově nestranným způsobem, například aby u kriminálníků zbytečně neuváděla původ, protože většinou zdůrazňují jen romský ale nikdy bělošský a to vede ke zkreslenému vnímání a takové rozdělování lidí je v těchto případech stejně zbytečné. Že je v tomto etniku procentně větší zločinnost, větší nezaměstnanost a horší vzdělanost je pravda, je však třeba to řešit konstruktivně a ke každému jedinci přistupovat né podle předsudků ale lidskosti. Je třeba řešit komunity, pracovat s nimi ale přistupovat k Romům samotným jako jedincům, apelovat na jedince v komunitách a vytvářet jim stimulující prostředí.
Další částí světového dění je pokračování evropské integrace. Tak jako je náš stát mladý a postupně se proměňuje, jako se mění státy arabské, tak se i pomalu mění Evropská unie. Evropská unie je dnes státnický projekt, můžete mít různé názory na vhodnou míru a způsob integrace měli byste se ale nejprve snažit být v této otázce informovaní. Denně slyším nadávky na Evropskou unii ale málo kdy, že by někdo znal její konkrétní politiky a jejich kroky. Lidé nadávají na tajemný Brusel a EU stejně bizardně, jakoby všichni Češi místo na své konkrétní poslance a vládu a její kroky nadávali na Prahu a Českou republiku. Proto prosím, zkuste najít takovou ideu evropské unie a společné politiky, která vám je blízká a její zástupce volte v příštích volbách. Stojí před námi nové výzvy integrace a posouvání EU příměji k občanům a demokracii. Demokracie a občanský podíl na politice ale přichází až se zájmem občana. Stejně ale apeluji i na Evropské politiky, vzbuzujte zájem občanů o dění v orgánech EU a jejich informovanost, a na národní politiky, neštvěte v laciném zájmu volebních preferencí občany svých států proti evropské unii zkreslenými a zjednodušenými hesly. Prosím všechny politiky Evropského parlamentu, Evropské rady a rady EU: zaměřte se především na důležité otázky konstrukce Evropské unie, evropské ekonomiky a světové mezinárodní politiky a přestaňte za členské státy řešit věci typu, jestli smějí být prodávány cigarety ochucené mentolem. Za prvé třeba tímto zákonem jdete proti výše zmíněnému principu svobody a práva, ale navíc odrazujete občany EU od vaší podpory, protože hledí a nechápu, proč jim politici EU nařizují takové nesmysly a nevšímají si pak důležitějších otázek, které řešíte.
Nakonec bych ještě rád připomněl, že po finanční krizi roku 2008 teď konečně přichází i k nám částečné oživení ekonomiky ale, že záleží dost i na naší psychice, kam se bude naše ekonomika vyvíjet. Právě strach by mohl naši ekonomiku paralyzovat, a proto není tak moc na místě. Na druhou stranu je třeba vážně zdůraznit, že faktor růstu by neměl být ekonomy zbožšťován, že není třeba vždy růst ale, že nám stačí být vyrovnaní, neklesat. Člověk není pouze člověkem konzumním a jeho primárním úkolem není udržovat spotřebou obchody v chodu. Protože se tak často ekonomové snaží posílit vaši roli coby konzumentů, já bych to rád vyvážil podporou role tvůrců. Věřte svým schopnostem, objevujte nové, zkoušejte nové, tvořte, protože člověk obdařený velkou hlavou a šikovnýma rukama je tvořivý k obrazu božímu.
S těmito výzvami Vás vítám v novém roce 2014 a přeji Vám v něm mnoho štěstí.
Podíváme-li se, co definuje desátá léta 21. století v naší republice, pak je to mimo jiné probíhající transformace stranického systému. Hledáme řešení, alternativu vůči praktikám minulé doby, za kterými jistě stály strany tradičnější. Já rád vítám nové politické strany a impuls, který do politiky vnášejí, musím ale podotknout, že osamoceně nejsou klíčem k řešení a rozvoji. V duchu právě dlouhodobé práce psané výše je nutnost těchto stran se stabilizovat, stejně jako stran tradičních problémy reflektovat a změnit své jednání. To je apel na tu hrstku známých politiků, na Vás jako na občany apeluji takto: rozvíjejte dále probuzenou občanskou společnost a všechny její neziskové organizace, plné námětů a hledání všech much a nezatracujte možnost členství v politických stranách i těch zavedených. Ty reprezentují myšlenky a ideály, hledají je a rozvíjejí osobnosti, napomáhají spolupráci, aby tak ale fungovali, potřebují velkou pestrou členskou základnu. Jen taková základna může strany proměňovat a to má smysl.
Podíváme-li se na proměny světa, nedávno v něm proběhlo arabské jaro a otázka arabů a zvláště pak muslimských přistěhovalců bude i v tomto roce aktuální. V tomto setkávání a prolínání kultur je třeba zachovat si tolerantní přístup založený na lidskosti a to i přes mnohá nebezpečí. Víme, že řada muslimů má jiný pohled na stát než my, založený na tradicích své kultury, které se někdy příliš neslučují s našimi standardy lidských práv. Nesmíme se ale nechat ovládnout strachem a měli bychom k jakémukoliv právnímu požadavku muslima přistupovat jako k požadavku člověka, bez očekávání, jaký požadavek přijde příště. Nemůžeme se pouze vymezovat proti právním názorům jedinců těchto etnik, ale musíme zároveň jasně pojmenovat, na jakém principu stojí naše právo, a to nikoliv na kořenech evropské kultury, která je pomíjivá ale na principiální tezi, která trvá. Nabízím pro ní toto znění odvozeného ze známé poučky, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda jiného jedince, čili: Svobodný projev jedince smí být omezen jen pokuď by tento projev významněji omezoval svobodu jiného jedince. Musíme si tento princip pamatovat, protože je základnější než z něj odvozená a ustanovená lidská práva a protože je na nás abychom podle něj a z jeho logiky demokraticky koncipovali zákony. Pro stejný princip bychom měli inspirovat ty, kteří by snad chtěli zavádět zákony principů jiných přinejlepším demokratickou cestou. Pro ty bychom měli být opozicí.
Našich končin se však zatím více týká etnická otázka integrace Romů. Prosím vás všechny, abyste si zachovávali empatii a dostatečný odstup abyste věděli, co je skutečným problémem a co jen nesouvisející projekcí. Zvláště prosím média, aby informovala rasově nestranným způsobem, například aby u kriminálníků zbytečně neuváděla původ, protože většinou zdůrazňují jen romský ale nikdy bělošský a to vede ke zkreslenému vnímání a takové rozdělování lidí je v těchto případech stejně zbytečné. Že je v tomto etniku procentně větší zločinnost, větší nezaměstnanost a horší vzdělanost je pravda, je však třeba to řešit konstruktivně a ke každému jedinci přistupovat né podle předsudků ale lidskosti. Je třeba řešit komunity, pracovat s nimi ale přistupovat k Romům samotným jako jedincům, apelovat na jedince v komunitách a vytvářet jim stimulující prostředí.
Další částí světového dění je pokračování evropské integrace. Tak jako je náš stát mladý a postupně se proměňuje, jako se mění státy arabské, tak se i pomalu mění Evropská unie. Evropská unie je dnes státnický projekt, můžete mít různé názory na vhodnou míru a způsob integrace měli byste se ale nejprve snažit být v této otázce informovaní. Denně slyším nadávky na Evropskou unii ale málo kdy, že by někdo znal její konkrétní politiky a jejich kroky. Lidé nadávají na tajemný Brusel a EU stejně bizardně, jakoby všichni Češi místo na své konkrétní poslance a vládu a její kroky nadávali na Prahu a Českou republiku. Proto prosím, zkuste najít takovou ideu evropské unie a společné politiky, která vám je blízká a její zástupce volte v příštích volbách. Stojí před námi nové výzvy integrace a posouvání EU příměji k občanům a demokracii. Demokracie a občanský podíl na politice ale přichází až se zájmem občana. Stejně ale apeluji i na Evropské politiky, vzbuzujte zájem občanů o dění v orgánech EU a jejich informovanost, a na národní politiky, neštvěte v laciném zájmu volebních preferencí občany svých států proti evropské unii zkreslenými a zjednodušenými hesly. Prosím všechny politiky Evropského parlamentu, Evropské rady a rady EU: zaměřte se především na důležité otázky konstrukce Evropské unie, evropské ekonomiky a světové mezinárodní politiky a přestaňte za členské státy řešit věci typu, jestli smějí být prodávány cigarety ochucené mentolem. Za prvé třeba tímto zákonem jdete proti výše zmíněnému principu svobody a práva, ale navíc odrazujete občany EU od vaší podpory, protože hledí a nechápu, proč jim politici EU nařizují takové nesmysly a nevšímají si pak důležitějších otázek, které řešíte.
Nakonec bych ještě rád připomněl, že po finanční krizi roku 2008 teď konečně přichází i k nám částečné oživení ekonomiky ale, že záleží dost i na naší psychice, kam se bude naše ekonomika vyvíjet. Právě strach by mohl naši ekonomiku paralyzovat, a proto není tak moc na místě. Na druhou stranu je třeba vážně zdůraznit, že faktor růstu by neměl být ekonomy zbožšťován, že není třeba vždy růst ale, že nám stačí být vyrovnaní, neklesat. Člověk není pouze člověkem konzumním a jeho primárním úkolem není udržovat spotřebou obchody v chodu. Protože se tak často ekonomové snaží posílit vaši roli coby konzumentů, já bych to rád vyvážil podporou role tvůrců. Věřte svým schopnostem, objevujte nové, zkoušejte nové, tvořte, protože člověk obdařený velkou hlavou a šikovnýma rukama je tvořivý k obrazu božímu.
S těmito výzvami Vás vítám v novém roce 2014 a přeji Vám v něm mnoho štěstí.
