Jednou z otázek, které by se měl prezident jakékoliv evropské země věnovat je Evropská unie. Měli by jsme se této otázce věnovat otevřeně ve veřejnosti, kriticky ale i konstruktivně, bez černobílého vidění, jen nenadávat, protože víme, že to jsme my, my občané, kdo nechal Unii přivést do toho stavu v jakém je teď a zas jsme to my, kdo s tím může něco dělat. Nedávno přednesl pan José Barrosso výroční zprávu o vývoji evropské unie, z pohledu mého byla plná kladů a záporů. Vyzval v ní mimo jiné k větší a širší diskuzi ve veřejnosti, kam by měla Evropská unie směřovat, ptám se sice, proč se dostatečně o takovou diskuzi nezasadil dostatečně již dříve, nuže je to později a málo, ale alespoň něco, na Nás teď je tuto diskuzi opravdu vést a na panu Barrossovi taktéž. Dále ve své zprávě mluvil o hlubší integraci Evropy a jistých krocích ke sjednocování s důrazem na to, že Evropská unie nesmí v těchto kocích připustit pochybnosti. Co to ale je, ptám se. Jak nesmí připustit pochybnosti? Chce zde snad opravdu pan Barrosso vést diskuzi i s připuštěnými pochybnostmi nebo chce tvořit federaci shora a bez jakýchkoliv vyjádřených na veřejnosti znatelných pochybností? Ano, už jsem u té federalizace shora, sám ač jsem pro federaci nejsem příznivcem současného vedení EU a její politiky. Pan Barrosso s panem Rumpoiem prozatím neprokázali, že by dokázali federaci tvořit jinak, než shora a to je špatně, to není dobré. Federalizace totiž neznamená jen sjednocení pravomocí a koordinaci výkonné moci, neznamená to jen změnu systémů, znamená to především změnu společenskou, změnu neformální. Současná EU už teď není dobrým základem pro federaci a předtím, než se budou zavádět změny typu zřizování bankovní unie nebo dokonce do budoucna od pana Barrossa očekávané sjednocení armády je třeba vyřešit to, co je základním problémem současné unie. Je zde třeba podporovat demokratizaci unie, přiblížit unii občanovi, více ho o unii informovat, vzbudit jeho zájem se na unii podílet, zajímat se o jeho názor, je třeba zprůhlednit a zjednodušit složité koncepty a už konečně přejmenovat, dát různá jména institucím: "Rada evropské unie" "Evropská rada" a "Rada evropských ministrů" a pod EU nespadající "Rada Evropy". Už z tak hloupě nastavených názvů je patrné, že se představitelé Evrospké unie málo zabývají otázkou jejího vztahu k občanovi a naopak. Před federalizováním a průběžně s ním je třeba řešit tyto problémy a nikdy si pošetile nemyslet, že už jsme v cíli cesty. Pouze a technicky federalizovat bez přibližování se občanovi, bez společenské demokratizace EU je cestou zničení Evropské unie, která při takovém postupu ztratí svou legitimitu, proto se bojím, aby Herman Van Rumpoi a pan José Barrosso Evropské unii více neuškodili než pomohli, koneckonců jak doposavaď přispěli k neformální společenské demokratizaci EU? Nijak moc, pan Van Rumpoi zastává funkci, které se neoficiálně říká prezident EU, jaký je to ale prezident a demokrat, jaký je to federacetvůrce, státotvůrce, když při vyslovení jeho jména v ulicích ani většina lidí neví o koho se jedná a ti kdo vědí, vědí většinou jen to málo, jakou zastává funkci, z které země je a že podporuje federalizaci, toť vše a víc je pan záhadný neznámý. Informace o dění v institucích evropské unie a činech a slovech politiků Evropské unie se těžko shání, samotné tiskové a informační oddělení EU a jeho stránky na internetu za moc nestojí, navíc je toho spousta jen v omezeném množství jazyků a neexistuje žádné pořádnější celoevropské médium ani znatelnější obraz informovanosti o EU v klasických médiích, Myslím tedy, že federalizace nepatří do rukou takovým lidem. Buďme prosím konstruktivní a snažme se volit do parlamentu EU takové osobnosti, které problémům federalizace rozumějí, volme pravé demokraty. Snahu celý projekt evropské unie zahodit mi přijde jako hloupé utíkání od problémů, nejenom, že federace přináší mnoho kladů a nemusí tolik brát při dobré míře subsidiarity a lokální samosprávy ale také pokuď budeme takto jen utíkat před úkoly, které jsme si dali, před projekty, které jsme začali, nikdy nic nedoděláme a nikdy se obdobné tvořit nenaučíme. Berme stavění evropské unie jako výzvu, jako výzvu ke společné demokratizaci a učení se demokratizovat. Rozviřme teď diskuzi o směřování EU, aby jsme si jasně stanovili body a plán změn do budoucna a tyto naplňovali, protože to je odpovědnější a přímější cesta. Je pravdou, že i pan Barrosso se ve své zprávě zmiňoval o nutnosti demokratizace, dle mne ale málo, toto téma bylo až příliš upozaděno tlakem na téma systémové federalizace a nepřípustnosti pochybností, se kterou nesouhlasím, nakonec ani ta výzva k diskuzi moc z projevu nezabrala, ale alespoň něco, pojďme tedy, diskutujme a dejme my právě této výzvě její význam, když jí neumějí vytáhnout ti, co vyzývají, vytáhněme si jí sami. EU vlastně není demokratická, neboť lidé aktivně a cíleně nevládnou a tak demokratický systém EU produkuje jen "pasivní elektokratický demokratismus". Nadruhou stranu to nečiní EU špatnou a EU rozhodně není jen byrokratický moloch, jak se nám snaží namluvit spousta vymlouvajících se politiků. EU by pomohli tyto tří věci: Lepší systém informování veřejnosti, návštěvy občanů prezidentem EU a v neposlední řadě reorganizace struktury, k posílení role parlamentu s dvěma komorami nad Radou EU a Evropskou radou. Mohli by jsme mít systém parlamentu obdobný systému USA, tedy jednu komoru se zastoupením státu poměrným k počtu jeho obyvatel a druhou se zastoupením jednoho či dvou zástupců za každý stát. V té první jmenované by pak na rozdíl od USA měl být volební systém poměrný (personálně přímý) a ve druhé většinový, na rozdíl od USA, kde mají volební systém většinový obě. Komory by měli být rovnocenné, jako jsou v USA. Druhá komora by jistě přitáhla více voličů. Později by vláda vzešlá z parlamentu s důvěrou parlamentu a rady mohla nahradit Komisi EU. Kdyby vycházela z většinově volené komory, byl by konflikt pro voliče. volit s ohledem na stranu a její možnou vládu nebo na osobnost v jeho konkrétním státě a navíc by se systém více zvětšinověl, kdyby z poměrně volené, vláda by měla problém s většinově volenou komorou, do kterou by jí uprostřed období lidé volili vzdorné zástupce a také problém sama se sebou a kontinuitou koalice. Nevím, jak by mohla vláda vycházet z obojího. Také by mohl být přímo volený výkonný prezident jako v USA, ale to by vedlo k většinovějšímu klimatu politiky, což by se podepsalo možná dost i na poměrně volené komoře, ale snad by to vyvažovali státní jednotlivé vlády, které by mohli být volené poměrným systémem, nebo vycházet z poměrně volené parlamentní komory.
Žádné komentáře:
Okomentovat