Vážně upadá morálka?.

Osobně často slýchám slovní spojení morální krize, avšak nikdy jsem už neslyšel řádné racionální zdůvodnění, proč se jedná zrovna o krizi, proč se jedná o zhoršující se stav. Ono se o něj totiž nejspíše nejedná, ba co naopak, vývoj je spíše pozitivní. Ano přiznejme si, máme s morálkou a etikou problém. Ale on snad někdy nebyl? Ohlédnu-li se historií spatřují že byl a to někdy větších rozměrů a horších forem. Co proti tomu dnes stojí, že naše technické možnosti nám umožňují projevy těchto problémů ve zvětšené míře, to ale už není problém morálky, člověk z dob starších by se s našimi možnostmi choval možná ještě hůř. Ohlédněme se tedy historií společně, nejprve do minulosti blízké například u nás, byli jsme v komunistické totalitě, řada z nás byla poslušných ovšem ne morálních. Zde vypočítavá poslušnost či poslušnost ze strachu byla většinou v podstatě nemorální a k ní byli lidé za komunismu vychováváni. Vzpomeňme také na Stalinistický sovětský svaz. Že by tedy byla dříve větší morálka? Půjdeme dále, můžeme jít do období 1. - 2. světové války, řekl bych, že vzhledem k tomu, jaká se děla zvěrstva tak morálka obecně také nebyla ve společnosti nijak větší. Mezitím za První republiky už i Tomáš Baťa hovořil o jakési krizi morálky, která způsobuje všechny ostatní problémy. Půjdeme ještě zpět do absolutistických režimů a kupříkladu do viktoriánské Anglie. Často se hovoří o viktoriánské morálce, co je na ní ale morálního? Lidé skoro rozdělení do vrstev dělníků, obchodníků a šlechticů, kteří všichni měli jasná pravidla, která jim diktovala život, a to to dříve bylo ještě více a proto se vzbouřilo tolik romantiků. No můžeme jít ještě dále do minulosti, třeba do středověku a začátků novověku. Pokleslou morálkou tehdy byla značně postižena i instituce, která měla reprezentovat duchovnost, ba co víc, ne jen reprezentovat ale především šířit. Inkviziční procesy, stálé války, královské bratrovraždy a nevolnictví a obrovská "morálka" šířená strachem, že silnější či dav ti dá na frak, když uděláš něco, co se mu nelíbí (A ne vždy něco nemorálního) a i místo spirituálního učení často strašení. Když pak došlo na lámání chleba a jasnou potřebu morálního jednání, byla veškerá morálka ta tam. I sám pan Hus dával kázání o pokleslé morálce a lidé toto často sdílí, jakože to padne na dnešní dobu. Jistě, vazby jako rodina byli možná pevnější, nevím však, zda upřímnější. Ještě dále máme starověké otrokářské státy i když otrokářství vymizelo až po Válce Severu proti Jihu a i potom trvaly dlouho v USA rasistické tendence, které už jsou dnes jasně dosti odpadlé. Nemám tedy pocit, že by se morálka společnosti zhoršila, mám pocit, že se naopak zlepšila, zmizelo však velké pokrytectví o dodržování pravidel z naučení a ze strachu, lidé se od něho osvobodili, přirozeně totiž tíhli ke svobodě. Samozřejmě s tím uvolněním z pravidel hledají něco nového, co by dávalo jejich životu řád a morálku, tentokrát však nebudou nalézat věci vnější, ale vnitřní, lásku a mírumilovnost a tvořivost, která je k tomuto bude vést. Nevidím tedy krizi, coby zásadní vyvrcholení a dobu rozhodnutí a změny z nefunkčního dlouhodobě se hroutícího systému do jiného, protože to je krize, vidím dlouhodobější transformaci, jejíž každý okamžik budeme asi chápat jako zlomový, protože tak prostě momentální situace vnímáme a jen sem tam se těch pár výraznějších bodů najde (třeba světové války) ale obecně jde o něco plynulého v čem se jako zlomové body projevují již obsažené aspekty ve své fázi úplné naplnění své dílčí části příběhu vývoje. 2. světová válka, nástup Fašistů, Nacistů a ještě předtím Komunistů byli dílčí snahou o zavedení autority a pořádku u lidí a skupin, které svobodu v určité chvíli nezvládli a jednali z frustrace, zoufalství a averze. Už víme, že se této chyby máme vyvarovat a že se máme vyvíjet směrem větší svobody a přirozeného vývoje etiky u člověka jako u individuální bytosti a šíření tohoto vývoje mezi lidmi přirozenou cestou. Tento text píši především proto, abychom se vyhli chmurům a pesimistickému názorům na vývoj, který by mohl šířit znechucení a rezignaci, kteréžto věci by mohli vést opravdu k poklesu morálky nebo zpomalení jejího vývoje.
A ještě něco: Jakýsi čínský student prý řekl, že jsme zemí, kde není nic hanba, to jsem ovšem tedy rád, protože chyby nemají být hanba, neměli by jsme se soudit a možná jsme v něčem dál, než Číňané. Je jistě třeba pojmenovávat věci které se nám nelíbí a snažit se o vývoj ale není třeba soudit a více zavádět zpět do života hanbu.