pátek 29. března 2013

Vyjádření k dění okolo žaloby na prezidenta Václava Klause pro velezradu

Ústavní soud tento týden odmítl zabývat se žalobou za velezradu na bývalého prezidenta Václava Klause, prý z důvodů, že vypršením jeho mandátu také vypršela nutnost se tím zabývat, jelikož opatření při seznání vinným je odebrání funkce prezidenta republiky. Nicméně opatřením by rovněž měla být nemožnost znovu mandátu nabýt, což by se přeci na pana Klause vztahovat mohlo. Navíc ústavní soud by měl o věci o to spíše rozhodovat právě pro to, aby jsme věděli, co je z funkce prezidenta velezrádné jednání a co nikoliv, protože i to je úkolem ústavního soudu, svou činností objasňovat a vykládat naši ústavu. Současným nezabýváním se věcí akorát ústavní soud vytvořil situaci, kdy to vypadá, že by se prezident na konci svého mandátu mohl chovat opravdu všemožně, protože se jej tak jako nepodaří stihnout soudit, ústavní soud vytvořil slepé místo našeho právního systému, což píši jakkoliv rozhodnutí respektuji.

Cítím též potřebu se vyjádřit ke slovům pana premiéra Nečase a prezidenta Zemana, kteří útočí na senátory-žalobce a nepěkně se o nich vyjadřují. Co je na tom špatného, když senát dostojí jedné ze svých funkcí v našem státě (tedy funkci kontrolora) a jasně předloží soudu svůj problém s otázkou, jestli se náhodou jistý politik nechová rozkladně pro demokracii? Zvykněme si na soudní řízení politiků, soudy jsou u nás jasnou složkou státu, jednou ze tří mocí a není nic špatného na tom, aby byli povolány k rozsouzení. Věřím, že senátoři považovali chování pana Klause jako rozkladné pro demokracii, co však nevěděli, jak se k tomuto postaví právo naší republiky a jaká míra tohoto rozkládání je k nabití skutkové podstaty třeba, proto se obrací na soud. Možná to celé považujete za špinavou politickou hru. Existují dva typy politické hry, tedy idealistická, a pokuď nějaký senátor při své politice považoval politiku Václava Klause za možná velezrádnou a rozkládající demokracii, pak je přeci namístě, aby žalobu podal. Jistě je možné, že někteří senátoři podali žalobu čistě takticky, což je ten druhý typ politické hry (většinou se mísí) ale je to hlavně problém Václava Klause, že těmto lidem dal záminku. Je to čistě o tom, jestli považujete chování V.K. za velezrádné či alespoň posouzení hodné. Osobně ho za to druhé považuji určitě.

Vraťme se trošku do historie. Stejně jsem obhajoval i vydání k soudu paní Parkanové. Jistě, politicky je to ošemetná záležitost, ale tuto nepříjemnost nemůžeme nadřazovat právu, lidé si musí zvyknout na práci soudů. Je to hloupost lidí, pokuď by případně očištěnou paní Parkanovou chápali jako vinnou, ale právě proto je ten vývoj třeba a příměr paní Parkanové o malém mýdlu mne přišel i jako citové vydírání. Politik nemůže své setrvání v politice nadřazovat potřebě právního systému. Nevydání k soudu je zde jako možnost pro případ důvodného podezření účelného spiknutí s politickým účelem, to se však paní Parkanové prokázat nepodařilo.

Žádné komentáře:

Okomentovat